Vyrazili jsme za sportem. Skoro celá mateřská škola lyžuje a ten, kdo nelyžuje, sjíždí kopec na lopatě. Den 1. – děti se první den rozdělily na ty, které už mají […]

Vyrazili jsme za sportem. Skoro celá mateřská škola lyžuje a ten, kdo nelyžuje, sjíždí kopec na lopatě.

Den 1. – děti se první den rozdělily na ty, které už mají na lyžích něco natrénováno a na děti, které se lyžovat teprve učí. Věřili byste, že nejdůležitější slova na lyžích jsou teď pizza, hranolky a stromeček? A že každý trénink začíná pořádnou rozcvičkou?

Trénujeme pizzu,
nebo sjíždíme na lopatě.

Den 2. – zdokonalujeme jízdu na vleku a sjezd z kopce za asistenta trenéra. Začátečníci trénují sjet kousíček dolů, aby udrželi pizzu a dokázali poslechnout pokyny trenéra. Na vleku začíná jezdit i Leuška.

Den 3. – pokročilí už jezdí na vleku i z kopce samostatně. Po svačině se mezi ně přidávají Kryštof, Štěpánek, Terezka a Klárka. Venku je zamračeno a sněží, ale to vůbec nevadí. Na svačinku máme výborné mrkvové muffiny od paní kuchařky.

Den 4. – je sice zase zataženo a trochu je chladněji, ale my máme stále úsměv na tváři. Velké lyžaře už nejde ani natočit, sotva se otočíte, už jsou pryč. Máme další pokroky, ke kamarádům na sjezd z kopce se přidává Štěpánka, Martínek, Šimonek a Ondra. Děti jsou nadšené ze svých pokroků a těší se na pátek, až přijedou rodiče.

Na vleku je pohodička.

Den 5. – začíná sněžit. Pro nás je dnes závěrečný den na sjezdovce. První skupina už trénuje slalom mezi překážkami. Ostatní už se taky krásně rozjezdili. Všichni trénují, protože vědí, že po přestávce přijedou rodiče. Proto zabraly i děti z poslední skupiny a po svačině se dostává na vlek Elinka i Martínek. Máme ohromnou radost, protože se přijeli podívat skoro všichni rodiče, někteří přibrali i babičky a dědečky. A těch fotek, co přibude v rodinných albech!

Byl to pro děti jistě náročný týden, ale opravdu všichni byli úžasní. Od nejstarších po nejmladší, kteří vydrželi stát hodiny na koberci a učili se přešlapovat nahoru a dolů. Všichni si zasloužili medaile i ti naši nelyžaři, kteří zvládli celý týden s úsměvem na tváři. Čest všem trenérům za jejich neskutečnou trpělivost a úsilí děti dostat na vlek.

Na závěr týdne bych chtěla za nás paní učitelky poděkovat všem rodičům, že nám dali důvěru a mohla odjet celá škola, za takovým velkým dobrodružstvím. Vážíme si i toho, že jste se přijeli podívat, jak to naše celotýdenní snažení dopadlo.

Byl to týden plný zážítků a my věříme, že příští rok se nám ho podáří uskutečnit znova!