Byli jsme navštívit pana Halušku v jeho kovárně. Dříve tam dědeček pana Halušky kovářem a podkovářem. Pan Haluška nám povídal příběhy z historie kovárny a my jsme se dověděli, že hned vedle […]

Byli jsme navštívit pana Halušku v jeho kovárně. Dříve tam dědeček pana Halušky kovářem a podkovářem. Pan Haluška nám povídal příběhy z historie kovárny a my jsme se dověděli, že hned vedle býval dříve kolař a společně s kovářem stavěli vozy. Pan Haluška ukázal dětem nářadí, které si kovář sám musel nejdříve ukovat. Měl zatopeno ve výhní, ohýbal a kul železo. Zjistili jsme, že když se chladí horké železo ve vodě, voda se teplem mění v páru. Děti si potěžkaly různé velikosti podkov od koní tažných a taky poníků, kteří projížděli Bordovicemi s cirkusem. Některé z dětí si mohly vyzkoušet, jak se vypaluje do dřeva značka. Děti našly v kovárně značku H jako Haluška na topůrkách od seker.

Později se dvě výhně, které v kovárně byly pro mistra a učedníka, přestavěly na jednu výheň a pec. V té ženy v i dnes občas pečou koláče. Pan Haluška měl pro děti připraveno i další nářadí, které se dříve používaly. Pily, kosu, ruční vrtáky a jiné. Nakonec pan Haluška každé dítě zvážil na decimálce.

Jako poděkování za krásné povídání jsme manželům Haluškovým zazpívali písničky o kováři.